Jásenato Jásenato74 Další informace o mě Nástěnka Napsat zprávu Hodnotit uživatele Přidat mezi přátele Přidat do adresáře

<%@ Language=JavaScript %> Vítá vás můj webový server Drago

Ahoj Šicí vítejte Jmenuji se Daniel ................................Můj nick JASENATOMůj Email: JASENATO@EMAIL.CZ
Hlavní obrázekHlavní obrázekHlavní obrázekHlavní obrázekHlavní obrázekHlavní obrázek

Je mi 22let, jsem hodný milý tolerantní a citlivý, no prostě takový svý jááááá ;) JSEM ZAMILOVANÝ DO MÉ LENÍ A PROTO JSEM KONEČNĚ ŠŤASTNÝ

 

Hlavní obrázekHlavní obrázek

 

Ranní probuzení po dlouhém večeru
Hlavní obrázekNěco ze života

Ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že je už deset hodin a že jsem se měl stavět v devět za mámou v práci. Říkal jsem si, že zase bude nadávat, kde jsem a proč jsem nepřišel a dalších tisíc trapných otázek, které v tomto životě nejsou vůbec podstatné a nikomu na nich nezáleží, než právě mojí mámě. Pomalu jsem se zvedl z postele, ale nezvedl jsem se, zůstal jsem sedět. Rozhlížel jsem se po bytě a zjistil jsem velice nepříjemnou věc a to, že dnes byla už neděle, takže se zítra zase musí do školy. Pomalu jsem se zvedl a šel jsem do obýváku a pustil jsem si televizi. Zde dávali jen nějaké kreslené pohádky, které jsem již znal a zdáli se mi tak stupidní, že jsem začal přepínat programy sem a tam, ale nic zajímavějšího jsem nenašel. Rozhodl jsem se jít do kuchyně. Nebyla to chůze jako obvykle, ale byla dosti klátivá a pomalá. Marně jsem se snažil si vzpomenout co se stalo minulý večer, ale nemohl jsem si vzpomenou vůbec na nic. Po chvilce jsem to nakonec zdal. Pomalu jsem došel do kuchyně a tam jsem spatřil lístek se vzkazem od mámy. Doufám, že nezapomeneš přijít zamnou do práce, jinak nepůjdeš měsíc ven. Říkal jsem si, že je to docela špatné a začal jsem přemýšlet, jak se z toho vymluvit, ale nic lepšího mě nenapadalo. Na stole jsem si také všiml konvice s čajem a talíře přikrytý igelitovým pytlíkem. Odhrnul jsem ho a spatřil rohlík namazaný pomazánkou. Ihned se mi zvedl žaludek a chtělo se mi zvracet. Radši jsem to rychle odstrčil. Rozhodl jsem se, že dnes radši nebudu nic pít ani jíst, tedy prozatím ne. Pomalým krokem sem se vracel do obýváku a přitom jsem se snažil si vzpomenou co se vůbec včera večer stalo. Pamatoval jsem si jen několik hodin, ale právě na ty důležité jsem si nemohl vzpomenout. Co jsem to vůbec včera pil? Tohle to byla pro mě zapeklitá otázka. Věděl jsem, že mi nikdo z mých kamarádů nepoví co jsem včera pil, protože dopadli podobně jako já, možná ještě hůř. Pomalu jsem se dostal do obýváku a usedl jsem na křeslo. Televize pořád běžela a dávali tam pořád ty samé blbosti. Ze stolu jsem si sebral program a začal jsem ho pečlivě zkoumat. Měl jsem problémy pořádně zaostřit na písmenka v programu. Všechny mi splývali dohromady a já nemohl zjistit co dávají nebo co budou dávat. Rozhodl jsem se, že si půjdu ještě lehnou. Když jsem přišel do pokoje pustil jsem si rádio a lehl si nazpět do postele. Lehl jsem si na pravou nohu, která náhle začala velice bolet. Zvedl jsem se, abych se podíval co sní mám. Byla celá od krve a na stehnu byla veliká tržná rána. Zase mi vyplanula na mysl myšlenka co se vůbec včera večer stalo. Bolest byla větší a větší a tak jsem si šel do obýváku pro prášek proti bolesti a šel jsem do kuchyně pro něco k zapití. V kuchyni nebylo nic jiného než konvice s čajem a tak jsem se rozhodl si nalít pouze čistou vodu. Vrátil jsem se nazpět do pokoje a lehl jsem si raději na pravý bok. Chvíli jsem poslouchal rádio, ale po chvíli jsem usnul.

 


Oblíbené odkazy