Ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že je
už deset hodin a že jsem se měl stavět v devět za mámou v práci. Říkal
jsem si, že zase bude nadávat, kde jsem a proč jsem nepřišel a dalších
tisíc trapných otázek, které v tomto životě nejsou vůbec podstatné a
nikomu na nich nezáleží, než právě mojí mámě. Pomalu jsem se zvedl z
postele, ale nezvedl jsem se, zůstal jsem sedět. Rozhlížel jsem se po
bytě a zjistil jsem velice nepříjemnou věc a to, že dnes byla už neděle,
takže se zítra zase musí do školy. Pomalu jsem se zvedl a šel jsem do
obýváku a pustil jsem si televizi. Zde dávali jen nějaké kreslené
pohádky, které jsem již znal a zdáli se mi tak stupidní, že jsem začal
přepínat programy sem a tam, ale nic zajímavějšího jsem nenašel. Rozhodl
jsem se jít do kuchyně. Nebyla to chůze jako obvykle, ale byla dosti
klátivá a pomalá. Marně jsem se snažil si vzpomenout co se stalo minulý
večer, ale nemohl jsem si vzpomenou vůbec na nic. Po chvilce jsem to
nakonec zdal. Pomalu jsem došel do kuchyně a tam jsem spatřil lístek se
vzkazem od mámy. Doufám, že nezapomeneš přijít zamnou do práce, jinak
nepůjdeš měsíc ven. Říkal jsem si, že je to docela špatné a začal jsem
přemýšlet, jak se z toho vymluvit, ale nic lepšího mě nenapadalo. Na
stole jsem si také všiml konvice s čajem a talíře přikrytý igelitovým
pytlíkem. Odhrnul jsem ho a spatřil rohlík namazaný pomazánkou. Ihned se
mi zvedl žaludek a chtělo se mi zvracet. Radši jsem to rychle odstrčil.
Rozhodl jsem se, že dnes radši nebudu nic pít ani jíst, tedy prozatím
ne. Pomalým krokem sem se vracel do obýváku a přitom jsem se snažil si
vzpomenou co se vůbec včera večer stalo. Pamatoval jsem si jen několik
hodin, ale právě na ty důležité jsem si nemohl vzpomenout. Co jsem to
vůbec včera pil? Tohle to byla pro mě zapeklitá otázka. Věděl jsem, že
mi nikdo z mých kamarádů nepoví co jsem včera pil, protože dopadli
podobně jako já, možná ještě hůř. Pomalu jsem se dostal do obýváku a
usedl jsem na křeslo. Televize pořád běžela a dávali tam pořád ty samé
blbosti. Ze stolu jsem si sebral program a začal jsem ho pečlivě
zkoumat. Měl jsem problémy pořádně zaostřit na písmenka v programu.
Všechny mi splývali dohromady a já nemohl zjistit co dávají nebo co
budou dávat. Rozhodl jsem se, že si půjdu ještě lehnou. Když jsem přišel
do pokoje pustil jsem si rádio a lehl si nazpět do postele. Lehl jsem si
na pravou nohu, která náhle začala velice bolet. Zvedl jsem se, abych se
podíval co sní mám. Byla celá od krve a na stehnu byla veliká tržná
rána. Zase mi vyplanula na mysl myšlenka co se vůbec včera večer stalo.
Bolest byla větší a větší a tak jsem si šel do obýváku pro prášek proti
bolesti a šel jsem do kuchyně pro něco k zapití. V kuchyni nebylo nic
jiného než konvice s čajem a tak jsem se rozhodl si nalít pouze čistou
vodu. Vrátil jsem se nazpět do pokoje a lehl jsem si raději na pravý
bok. Chvíli jsem poslouchal rádio, ale po chvíli jsem usnul.
|
|
Jásenato74
