Pláč
Měsíc svítil a v dáli té nekonečné
slyšet byl pláč teskný, tichý.
Zabíjí anděla...neskutečné,
jak můžeme přehlížet takové hříchy!
Perutě andělské padají z nebe
lidé je sbírají bez nářku, bez lítosti.
Nenapadá je, a snad ani tebe,
kolik v tom peří je asi bolesti.
A najednou ticho, temné a černé
zatmělo všem na zemi zrak.
I přesto ticho nikdo se nehne,
nepohlédne na krvavý mrak.
Neupadne slza žádná za anděla
umučeného naším zlem.....
Ne, žádná příšera ho nezabila
"to přece lidstvo jen......"
Moje báseň...:)