Vítám tě tady, příteli

Tvá minulost je pro tebe jako krajina, která má tady ponoří, tam řeku a ty do ní svobodně rozestavuješ budoucí města s přihlédnutím k tomu, co už je. Kdyby to, co už jednou je, nebylo, vymýšlel by sis města snů, což je snadné, neboť snu se nic nestaví na odpor. Ale tak snadno vystavěná města by se zároveň ztrácela a rozplývala v libovůli. Nestěžuj si na své základy, že jsou takové a ne jiné. Hodnota základů spočívá především v tom, že jsou. Jako můj palác, mé dveře, mé zdi. Stěžoval si snad někdy dobyvatel, že se na území, jehož dobyl, v jednom místě tyčí hora a jinde že se vine řeka? K vyšívání potřebuji osnovu, ke zpěvu nebo k tanci pravidla a k jednání člověka, stojícího na pevné půdě.Stěžuješ-li si na utrženou ránu, mohl bys právě tak litovat, že ses narodil, nebo že ses nenarodil v jiné době. Neboť celá tvá minulost není nic jiného než zrození dneška. Je prostě taková. Vezmi ji, jaká je, a nechtěj přeskupovat hory. Jsou, jaké jsou.

Antoine de Saint-Exupéry