„Nestarej se o to kolik máš ctitelů, ale jaké. Nelíbit se zlým člověka jenom ctí.“
Lidských já měl mnoho těl,
slávou bojů krvavých,
pral jsem se a pachtil, dřel,
duch věčnosti na mě dých.
Času v dáli tajemné
tam pradávný boj zřím.
Já měl masky různé, mnoho jmen
však duchem svým.
Bože, Tys můj bůh.
Hledám Tě za úsvitu.
Má duše po Tobě žízní,
mé tělo touhou po Tobě hyne
ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Proto Tě vyhlížím ve svatyni.
Chci spatřit Tvoji sílu a slávu.
Ti kdo mi chystají zkázu a o život ukládají
sestoupí v nejhlubší útroby země.
Vydáni na pospas meči za kořist
šakalům padnou.
Král se však bude radovat.
Bůh bude chloubou všech
kdo přísahají při něm.
A budou zacpána ústa těm
kdo zrádně mluví.
Nedůvěřuj nikomu.
Nebudeš mít bratra ani sestru.
Právě ten, komu jsi dal mnoho, tě zradí,
chudý, jehož jsi učinil bohatým, ti vpadne do zad,
ten, komu jsi podal pomocnou ruku, bude osnovat nepokoje.
Spoléhej jen na sebe.
V den, kdy tě postihne neštěstí, ti nepomůže nikdo.
Mám rád spoustu věcí. Na prvním místě je čisté přátelství. Tím myslím přátelství bez hranic. Takové přátelství které se hned tak nezachvěje v základech při první pomluvě. Přítel je ten, který Ti vždy pomůže a nic za to nežádá. Současnost je ta nejlepší doba na třídění přátel. Žijeme v době pomluvačů a zlých lidí. A tak přátelé padají jako červavé švestky.
Nemám rád falešné přátelství. Občas se člověk zmýlí a otevře své srdce člověku, který nemusí být zlý, ale jeho přátelství odvane první závan problému. Z takového přítele se může stát člověk plný nenávisti, který ne jen, že se přestane bavit, ale vyhledává příležitost k vražení dýky do zad. Zvláště u jedné mě to moc mrzí. Byla mi tou nejlepší sestřičkou. Velice opatrně si již budu vybírat přátele.
Mým jediným problémem je přílišná otevřenost.
Damokles.cz
Turms430PR
